Až se jednou ocitnete v Neapoli, nezapomeňte si udělat výlet do starověkých Pompejí. Pokud se rozhodnete být akční, můžete výlet spojit i s výšlapem na sopku Vesuv. Prý se dá stihnout oboje v jeden den. Já věřím, že ano, my se však rozhodli vzít to easy a sopku si necháme na příště.
NĚCO MÁLO Z HISTORIE
Pompeje byly významným městem do té doby než je v roce 79 n. l. postihla tragédie v podobě masivní erupce sopky Vesuv. Celé město bylo pohřbeno pod nánosem lávy a sopečného prachu, jejichž vrstva prý dosahovala do výšky 6 metrů. Pompeje byly objeveny až v 18. století a později zde začaly probíhat rozsáhlé archeologické průzkumy, které odhalily trosky domů včetně zachovalých fresek nebo těla tehdejších obyvatel, která byla zalita lávou. Ty jsou zde k vidění i dnes. Od roku 1997 jsou Pompeje zapsány na seznamu UNESCO.
NÁŠ DEN V POMPEJÍCH
Máte-li rádi organizové a skupinové akce, zarezervujte si výlet v cestovce, já spíš doporučuji najít nejbližší vlakovou stanici a koupit si lístek do stanice Pompei. Po vystoupení z vlaku jsem se jen utvrdili v tom jak turistické toho místo je. Hned u východu nás a další nic netušící turisty začalo nahánět do přistavených mini vanů několik nahaněčů, kteří slibovali za „super cenu“ ten nejlepší zážitek.
Ignorovali jsme je a pokračovali dále rovně směrem do města. Po cestě nás několikrát odchytli lidé z informačních center se kterými jsme si chvilku povídali. Dozvěděli jsme se, že si u pokladen vystojíme neskutečně dlouhé fronty, protože před obědem tam je prostě největší nával, že vchod do areálu je strašně daleko a navíc nejsou uvnitř absolutně žádné informace, a že se tomu všemu vyhneme, když si bookneme tour přes ně.
Aha…tak my, že si to rozmyslíme a šli jsme se na to posilnit pizzou. Potom jsme se ještě zastavili v pekárně pro cantuccini a vydali se hledat vchod do Pompejí. Ten jsme našli asi tak za dvě minuty. Zmiňované davy lidí čekajíc na nákup vstupenek samozřejmě nikde a k našemu překvapení byla u každého kamínku cedulka s informacemi. Pokud byste se přece jen chtěli dozvědět víc, můžete si pronajmout svého osobního průvodce.
Po zaplacení vstupu, který činí 11 eur jsme si to namířili rovnou k obrovskému anfiteátru, kde probíhala mini výstava o kapele Pink Floyd, která zde během čtyř dnů v roce 1971 natočila koncertní dokumentární film Pink Floyd: Live at Pompeii.
Poté jsme se asi dvě hodiny procházeli kolem celého areálu, nahlédli do zahrad a do zachovalých domků a snažili si představit jak se tady asi žilo. Na stěnách uvnitř domů jsou k vidění zachovalé fresky. U hlavních cest jsou stále ještě původní pumpy na vodu.
Je opravdu obdivuhodné jak moc se toho dochovalo, takže až budete v okolí, nenechte si to ujít!
Moje rada na závěr: přes léto tu je opravdu neskutečné vedro, takže si s sebou na prohlídku vemte opravdu hodně vody. Na obchod s občerstvením jsme totiž narazili asi až po dvou hodinách.
