Na druhý den našeho pobytu v New Orleans jsem měli zarezervovaný výlet na plantáž Oak Alley, ale ještě předtím jsme vyrazili na slavné beignets. Že jste o nich nikdy neslyšeli? Já do nedávna také ne. Takže co to je?
CUKROVÉ BEIGNETS
Jedná se o malé pečivo ve tvaru čtverce, které je usmažené a jeho textura připomíná naše koblihy. Beignets jsou obaleny v moučkovém cukru a servírují je tak, že poté co vám je dají na talířek ho ještě navíc posypou několika dalšími centimetry cukru. Beignets si objednáte ve více kavárnách, ale ta úplně nejvyhlášenější je Café Du Monde. Otevřená byla již v roce 1862 a její dveře se nikdy nezavírají, jen na Štedrý den nebo v případě hurikánu. Obsluhují tam staré babičky s čepičkami na hlavě a je tak vyhlášená, že se přes den venku stojí až padesátimetrové fronty.
A jak chutnají? Představte si vláčné koblihové těsto s cukrem, kterého tam bylo na náš vkus až příliš. Až budete v New Orleans, zajděte tam, ale wow efekt vás nejspíš nečeká.
VÝLET NA OAK ALLEY PLANTATION
Po této sladké zastávce jsme běželi k řece Mississippi, kde už čekal autobus, který nás vezl cca hodinku k plantáži Oak Alley. Právě zde se v roce 1994 natáčel film Interview s upírem s Tomem Cruisem, Bradem Pittem a Kirsten Dunst. Oak Alley získalo své jméno díky dvojité řadě dlouhých (až 240 m) jižanských živých dubů, které vytváří překrásnou alej hned za domem, a které byly zasazeny někdy na začátku 18. století.
Po vjezdu do areálu byly ke shlédnutí domky ve kterých původně bydleli otroci, kteří na plantáži sklízeli cukrovou třtinu. Je tu k dispozici i obchůdek se suvenýry a malá restaurace. Na závěr nás čekala asi čtyřiceti minutová prohlídka domu. K mé smůle měl náš průvodce tak silný přízvuk, že jsem měla docela problém zachytit vše co říkal.
Napíši vám, alespoň to, že pozemek na kterém se dům a plantáž nachází zakoupil nejbohatší muž jihu Valcour Aime, ale později ho směnil se svým švagrem za jiný. Oak Alley se tak dostalo pod správu Jacquea a Celiny Roman. Jacque zemřel v roce 1848 na tuberkolózu a vedení se ujala jeho žena, která plantáž díky svému marnivému utrácení přivedla téměř k bankrotu. Během Americké občanské války nedošlo na pozemku k žádným škodám, ale díky konci otroctví, které následovalo, už nebyl provoz plantáže ekonomicky výhodný. V domě se vystřídalo několik majitelů, a když poslední z nich v roce 1972 zemřel, byl dům zpřístupněn veřejnosti.
Po prohlídce jsme nasedli zpátky do autubusu směr New Orleans. Při zpáteční cestě jsme ještě stihli zachytit krásný západ slunce.
Přečtěte si také co jsme stihly náš první den v New Orleans.
