Letos to bylo podruhé, co jsem Vánoce strávila jinak než tradičně u rodičů, a místo bramborového salátu, řízku a cukroví jsem na Štědrý den ochutnávala jehněcí, zeleninový tajin s kuskusem a zmrzlinu s příchutí šafránu a berberského čaje.
Kromě toho jsem si v odpoledních hodinách užívala krásných 25 stupňů a vyhřívala se na terase našeho pronajatého riadu. I přesto, že je Maroko muslimskou zemí, nazdobených vánočních stromečků jsem v místních restauracích a hotelech zahlédla několik. Neušel mi ani vánoční betlém. Na Boží hod jsem vyrazila na cyklistickou prohlídku města, kterou organizuje neziskový projekt Pikala, a který má za cíl naučit místní využívat více kola a umožnit mladým Maročanům pracovat jako průvodci. Jednou z našich zastávek byl i jediný katolický kostel v Marrákeši. Zdejším farářem je prý muslim, který odtud přebíhá do nedaleké mešity na pravidelné modlitby.
Doprava
Na konci minulého roku zavedla společnost Ryanair několik nových přímých letů z Prahy. Jedním z nich je i let do Marrákeše, který trvá necelé čtyři hodiny. Zpočátku jsem z délky letu nebyla moc nadšená, ale docela rychle to uteklo a já bych cestu absolvovala klidně znovu.
Po příletu
Čeští občané nepotřebují ke vstupu do Maroka vízum. Po příletu však musíme vyplnit imigrační kartičku, kterou najdete na chodbách letiště, popř. vám ji předá pověřená osoba. Pokud se nechcete dělit o jednu propisku s celým letadlem, přibalte si do příručního zavazadla svoji. Hodit se vám bude i adresa vašeho hotelu/airbnb. My jsme ji až do setkání s našim hostitelem nevěděli a imigrační úřadník ji požadoval.
Před odletem
Úplně stejnou kartičku je potřeba vyplnit i před odletem z Maroka. Další takovou podivností je, že i když máte jen příruční zavazadlo, a jste odbaveni online, musíte si dojít na check in a nechat si boarding pass orazítkovat. Ten si navíc musíte předem vytisknout, na mobilní boarding passy asi není letiště vybaveno, jinak si nedokážu vysvětlit proč je neakceptují. Ve městě je naštěstí k dispozici spousta copy center.
Doprava z letiště
Z letiště do centra se dostanete taxíkem. Ty najdete na parkovišti přímo naproti východu z letištní haly. Připravte se však na to, že z vás budou chtít vytáhnout co nejvíce peněz. První nabídku, kterou jsme dostali byla za 25 EUR (640 czk), nakonec jsme to usmlouvali na 150 MAD (354 czk), a až poslední den zjistili, že oficiální cena za cestu z/na letiště do centra je 70 MAD (165 czk). Informaci o této ceně má každý taxík nalepenou v pravém horním rohu předního okna. Stačí ho na to jen upozornit. Pokud nemáte náladu na to se s nimi dohadovat, počkejte si na autobus č. 19, který vás doveze jak do Mediny (stará část města), tak do Gueliz (nová část města).
Měna
Marockou měnou je marocký dirham, který si předem v ČR nesměníte. Vezměte si s sebou dolary nebo eura, a ty pak směnte v místní směnárně. Mají docela dobré kurzy a jsou bez poplatků. Bankomatů k vidění není tolik jako v Evropě a navíc často nefungují. Několik jich najdete třeba na hlavním náměstí Jemma el-Fnaa.
Ubytování
Nejlepší lokalitou pro ubytování je stará část města zvaná Medina, okolí náměstí Jemma el-Fnaa nebo modernější čtvrť Gueliz. Najdete zde spoustu levných hotelů, penzionů nebo riadů, což jsou tradiční marocké domy, které vypadají trochu jako nedobytná pevnost. Uprostřed těchto domů jsou většinou zdobené prostory, bazény nebo zahrady. Mají také terasy, ze kterých je krásný výhled na celé město.
Jídlo
Na snídani doporučuji zajít do jedné z mnoha patisserií. Pečivo není tak sladké jako u nás a k jeho výrobě používají pomerančovou mouku, mandle, kokos a další úžasné ingredience. Zdejší specialitou jsou i smoothies z avokáda a čerstvé džusy, které pořídíte za méně jak deset korun. Nenechte si ujít ani tajine, což je maso, kuskus a zelenina podávané v terakotovém hrnci. Výborný je i humus, polévka harira a chybět nesmí ani popíjení tradičního mátového čaje.
Skvěle se najíte i v libanonské restauraci Naranj a ve večerních hodinách ve stánku č. 98 Chez Mustapha na náměstí Jemaa el-Fnaa, kde prodávají úžasné kalamáry a další rybí speciality. Ke každému jídlu dostanete chléb, který mi strašně chutnal. Vypadá jako pita a je posypaný sezamovými semínky nebo nasekaným žitem. Pro maročany je posvátný, nikdy by kousíček nevyhodili.
Nákupy
Smlouvání je součástí kultury, a prý se to od vás očekává. Jakmile do toho budete vtaženi, nezačínejte na ceně, kterou jste ochotni zaplatit, ale na ještě nižší. Jakmile vkročíte do suku, což je zastřešený trh se stovkami uliček, ve kterém se snadno ztratíte, připravte se na tzv. naháněče. Spolupracují s prodejci a dovedou vás kam oni potřebují, někdy si za to dokonce řeknou i o dýško.
Focení na ulicích
Před mou cestou do Maroka jsem se dívala na různá videa na YouTube a hledala tipy a doporučení na zajímavá místa. Několikrát jsem narazila na to, že Maroko je jedna z nejkomplikovanějších zemí pro fotografy. Místní neradi vidí, že fotíte je, jejich okolí nebo jejich obchůdek. I já se setkala s tím, že si zakryli obličej nebo mi nedovolili vyfotit si světýlka, která prodávali. Raději předem požádejte o svolení k fotce.
