Kambodža

ŠÍLENÁ JÍZDA TAXÍKEM A HLAVNÍ MĚSTO KAMBODŽE PHNOM PENH

Kambodža sdílí své hranice s Thajskem, Vietnamem a Laosem. Je to země, ze které s největší pravděpodobností pochází tričko, které máte právě na sobě a země jejíž král mluví plynně česky.

Dovolenkáři si tam většinou jen odskočí na pár dní ze sousedního Thajska, aby se podívali na největší chrámový komplex na světě – Angkor Wat, který se nachází nedaleko města Siem Reap.

Já strávila v Kambodži necelé tři týdny a mohu říct, že právě odtud jsem si odnesla nejvíce zážitků a vzpomínek. Takže, kde moje cesta vlastně začala?

Z ultra moderního města do Phnom Penh

Do Kambodže jsem přiletěla ze Singapuru. Ze země, která je nechutně čistá, která má vodopády uprostřed nákupního centra, tropickou zahradu s motýli na letišti a která se řadí mezi prvních deset nejvyspělejších zemí světa. Hlavní město Kambodžy nemá naopak vybudované ani cesty a místní zaměstnanci v textilním průmyslu si vydělají 140 USD za měsíc. Moje reakce byla: WOW!

Zdroj: Phnom Penh Post

Zdroj: Phnom Penh Post

V Thajsku jsem strávila pět měsíců a za tu dobu si zvykla na to, že se na sebe každý usmívá. V Kambodži jsem však narazila hned po vystoupení z letadla. Úředník, který byl zodpovědný za to, aby lidé, kteří žádají o víza,  měli všechno hezky připravené a stáli ve frontě pěkně za sebou, byl krajně nepříjemný a vyloženě na nás křičel (a to jsem netušila, že se to ve stejném duchu ponese po celý zbytek mého pobytu).

Jeden z mých známých se mě ptal, jak se mi v Kambodži líbilo a já si stěžovala na to, že lidé tam nejsou „moc friendly“. Bylo mi řečeno, že po tom co si zažili se není čemu divit.

Mezi lety 1975 – 1979 byl v zemi nastolen brutální režim Khmer Rouge během kterého přišly dva miliony lidí o život. Cílem vůdce Pol Pota bylo v zemi zavést středověk. Každý, kdo vykazoval známky vzdělání, nosil brýle nebo znal cizí jazyk byl mučen a popraven. Města byla uzavřena a lidé byli nuceni pracovat na farmách. Tam bohužel umírali z přepracování, nemocí a hladomoru. Vláda byla naštěstí svržena v roce 1979, poté co do země vpadli vietnamští vojáci.

Jízda taxíkem

Moje rada zní: až pojedete v Kambodži taxíkem, mějte připravenou mapu a název místa, kam chcete jet v místním jazyce! Moje cesta z letiště byla opravdu zážitek! I potom co jsem panu taxikáři přinejmenším desetkrát zopakovala název ulice, pořádto nedokázal pochopit. A víte co byl zásadní problém? Když jsem zjistila, že čísla domů nejdou za sebou. Takže si představte, že máte dům číslo 5, vedle toho 78 apod.

Měla jsem dojet do domu, ve kterém bydlela moje kamarádka. Taxikář začal být po krátké době docela nepříjemnej, protože cena za jeho služby byla fixní a on se začal rozčiloval, že takhle projede moc benzínu, a že mě teda někde vysadí.

Zdroj: thepanicroom

Zdroj: thepanicroom

Začala jsem tročku panikařit, poté co jsem si uvědomila, že na Emmu nemám telefonní číslo. Ani náhodou to totiž nevypadalo na to, že bych někde v okolí pěti kilometrů mohla využít free wifi! Začala jsem ho uklidňovat tím, že se budu po číslech domů dívat s ním.

Dojeli  jsme do slepé uličky, kde mi oznámil, že mě tam teda nechá, když v ten moment jsem zahlédla číslo 70! Jo, tomu se říká štěstí!

Jeden den a jedna noc v Phnom Penh

Po vřelém uvítání s Emmou a jejími kolegy z nadace, pro kterou pracovala, jsme se vydaly na Ruský trh. Jedná se o uzavřenou tržnici s úzkými uličkami, na které seženete vše od kuřat až po krásné dekorační misky.

Skočila jsem si ještě do supermarketu koupit vodu a sušenky a docela mě tam zarazily místní ceny. V Kambodži se používají dvě měny – americký dolar a kambodžský riel, který je ale takovou měnou, neměnou. Ceny jsou totiž všude uvedeny v dolarech, a když jimi platíte, tak vám vrací v rielech, za které si toho stejně moc nekoupíte. 1 USD = 4 105 KHR. Za pár dnů zjistíte, že máte po kapsách kupu peněz, za které si stejně koupíte jen žvýkačky.

Večer jsme zašly na drink do hostelového baru The Flicks a druhý den odjely busem směr Sihanoukville!

….. pokračování příště

[instagram-feed]