Na druhý den našeho pobytu v New Orleans jsem měli zarezervovaný výlet na plantáž Oak Alley, ale ještě předtím jsme vyrazili na slavné beignets. Že jste o nich nikdy neslyšeli? Já do nedávna také ne. Takže, co to vlastně je?
Co dělat v New Orleans?
Ochutnejte cukrové koblížky beignets
Beignets je malé pečivo ve tvaru čtverce, které je smažené a jeho textura připomíná naše koblihy. Beignets jsou obaleny v moučkovém cukru a servírují je tak, že poté, co vám je dají na talířek ho ještě navíc posypou velmi tlustou vrstvou cukru. Beignets si objednáte ve více kavárnách, ale ta úplně nejvyhlášenější je Café Du Monde. Otevřená byla již v roce 1862 a její dveře se zavírají jen na Štědrý den nebo v případě hurikánu. Obsluhují tam staré babičky s čepičkami na hlavě, a je tak vyhlášená, že přes den venku stojí až padesátimetrové fronty.
A jak chutnají? Představte si vláčné koblihové těsto s cukrem, kterého tam bylo na náš vkus až příliš. Až budete v New Orleans, určitě sem zajděte.
Udělejte si výlet na Oak Alley Plantation
Po sladké zastávce jsme běželi k řece Mississippi, kde už čekal autobus, který nás vezl cca hodinku k plantáži Oak Alley. Právě zde se v roce 1994 natáčel film Interview s upírem s Tomem Cruisem, Bradem Pittem a Kirsten Dunst. Oak Alley získalo své jméno díky dvojité řadě dlouhých (až 240 m) jižanských živých dubů, které vytváří překrásnou alej, a které byly zasazeny někdy na začátku 18. století.
Po vjezdu do areálu jsme si prohlédli domky, ve kterých původně bydleli otroci, kteří na plantáži sklízeli cukrovou třtinu. Najdete zde i obchůdek se suvenýry a malou restauraci. Na závěr nás čekala asi čtyřiceti minutová prohlídka domu.
Pozemek, na kterém se dům a plantáž nachází zakoupil nejbohatší muž jihu Valcour Aime, ale později ho směnil se svým švagrem za jiný. Oak Alley se tak dostalo pod správu Jacquea a Celiny Roman. Jacque zemřel v roce 1848 na tuberkolózu a vedení se ujala jeho žena, která plantáž díky svému marnivému utrácení přivedla téměř k bankrotu.
Během Americké občanské války nedošlo na pozemku k žádným škodám, ale díky ukončení otrokářství, které následovalo, už nebyl provoz plantáže ekonomicky výhodný. V domě se vystřídalo několik majitelů, a když poslední z nich v roce 1972 zemřel, byl dům zpřístupněn veřejnosti.
Po prohlídce jsme nasedli zpátky do autubusu směr New Orleans. Při zpáteční cestě jsme ještě stihli zachytit krásný západ slunce.
